Po příjezdu do Prahy, kolem 10:00, nám autobus zastavil kousek od protidrogového vlaku, který byl jen začátek našeho nabitého dne.
REVOLUTION TRAIN (protidrogový vlak) je preventivní projekt, založený na smyslovém prožitku a interaktivitě, který rozšiřuje dosavadní přístupy k primární protidrogové prevenci.
Když jsme přišly k vlaku, paní průvodkyně se nám představila, nabídla nám pití a malou svačinu a pustila se do vyprávění. Poté co jsme dojedly a dopily, jsme se už nemohly dočkat, až vejdeme do vlaku.
V prvním vagónu jsme si odložily věci a dostaly jsme dotazník. V dotaznících, které byly anonymní, se nás ptali na naše zkušenosti s návykovými látkami. Odpovídaly jsme popravdě, jinak by takový projekt neměl smysl :-)… Další otázky v dotazníku už byly zaměřené na film, který nám v jednotlivých vagónech promítali.
Film byl natočen podle skutečné události a vždy v něm byla otázka, co bychom v té určité situaci dělaly. Odpověď jsme vždy zakroužkovaly do dotazníku, poté se plátno zvedlo a za ním jsme mohly vidět místnost, která navazovala na předchozí scénu. Místnost jsme si mohly prohlédnout, vyzkoušet, osahat i vyfotit a během našeho zkoumání paní průvodkyně povídala a ptala se nás na otázky. Každý jeden vagón představoval jednu část filmu např.: bar, vězení, výslechovou místnost nebo drogové „doupě“. Ve vězení jsme si mohly vyzkoušet, jaké je to „být pod zámkem“, ve výslechové místnosti jsme si vyzkoušely scénku mezi policistou a zatčeným, ale nevíce nás zaujal „kufřík drogového dealera“. Paní průvodkyně nám vysvětlila, co všechno můžeme v takovém kufříku najít a odpovídala na naše zvídavé otázky.
Konečná místnost byla klubovna, kde jsme si povídali o osudech hlavních postav z filmu a dovyplnily dotazník. Poté se s námi paní průvodkyně rozloučila a my jsme pokračovaly na další exkurzi s Pragulicem.
Pragulic je sociální podnik, který umožňuje zájemcům z řad veřejnosti poznat a zažít svět lidí bez domova, a tím mění zažité stereotypy týkající se oblasti bezdomovectví. Na této exkurzi jsme bohužel nemohly fotit ani natáčet, ale nic není tak věčné jako vzpomínky.
Náš průvodce byl pan Petr, se kterým jsme se sešly pod „Orlojem“. Pan Petr, přišel kvůli drogám o nohu. Drogy vařil, prodával i bral a také se kvůli nim dostal do vězení. Ukazoval nám různá místa mezi „Staromákem a Karlákem“ a k tomu nám povídal, jak to tam kdysi vypadalo v době komunismu, jak se stal bezdomovcem a jak se z toho všeho těžko dostával. Dozvěděly jsme se, že teď je už naštěstí 5 let „čistý“, má svůj byt, přítelkyni a s Pragulicem moc rád po Praze provádí školní skupiny a mladé lidi.
Po asi třech hodinách jsme se s panem Petrem rozloučily, poděkovaly mu za jeho životní příběh a vyrazily jsme zpět směr Most. V autobuse jsme hojně diskutovaly o tom, co jsme zažily a doufáme, že se opět někam s paní učitelkou Fantovou vydáme.
